Ostrov Pag (který je však s pevninou spojen mosty na několika místech) patří spolu s menšími ostrůvky před Zadarem do skupiny Severodalmatinských ostrovů. Je dlouhý asi 60 km a celková rozloha činí 284 km čtverečních. Díky pověstnému větru “Bura” má Pag jen vysloveně chudou vegetaci. Nic na tom nezměnila ani snaha zdejších rolníků, kteří tu v průběhu staletí postavili kilometry kamenných hrází ve funkci větrolamů. Strategickou polohu ostrova si již dávno uvědomili Římané, kteří jej záhy obsadili a dali mu jméno Pag.

Město Pag (2500 obyvatel) má zajímavý charakter, ve kterém se dodnes odrážejí smělé myšlenky jeho dávného stavitele Juraje Dalmatinca, kterému bylo v 15. století svěřeno vypracování urbanistického plánu města. Základní kámen tohoto, na svou dobu velmi moderního a ctižádostivého díla byl položen 18. května 1443. Kolem centrálního náměstí, kde se podle antických vzorů kříží dvě hlavní ulice, vyrostla celá městská pouliční síť. Na hlavním náměstí stojí kostel Panny Marie, gotická bazilika doplněná mnoha renesančními prvky. Zvláště zajímavé je reliéfy zdobené průčelí, jehož rozeta zřejmě inspirovala vznik jedné místní pozoruhodné speciality, totiž ručně paličkovaných a síťových tzv. pašských krajek. Jejich motivy, většinou čtyřlístkové hvězdy a rozety, jsou dnes již známé po celém světě. Centrum jejich výroby je soustředěno kolem Pašské paličkovací školy. V oblasti salin (těžiště mořské soli), jižně od města Pag, leží zříceniny osady Pagus (Starigrad), z nichž lze rozeznat už jen zbytky staré baziliky. Zatímco v dávné minulosti se místní obyvatelé živili dobýváním soli, dnes se tu spíše sází na gastronomii. Pouze na několika málo místech, v údolích a na některých rovinách, se tu dá pěstovat vinná réva. Získává se z ní výborné místní víno Žutica, které však bohužel často bývá nedostatkovým zbožím. K ostrovním specialitám patří vedle oliv také vynikající jehněčina a především známý ovčí Paški sir (Pašský sýr). Jeho zvláštní nenapodobitelná chuť je dána tím, že se vyrábí z mléka místních ovcí, které zde pasou prosolenou vegetaci.

Místní obyvatelé vkládají velké naděje do turistického průmyslu, pro který může být 11 km písečných pláží kolem pašské zátoky Paški záliv a šest hotelů v samotném městečku Pag dobrým základem.

NÁRODNÍ PARK PAKLENICA: (tel./fax: 023-369202)
Asi 4 km od Starigradu, směrem do vnitrozemí leží národní park Paklenica, jehož dva hluboké kaňony Velika Paklenica (s krápníkovou jeskyní Manita Peč, dlouhou 175m) a Mala Paklenica (u obce Seline) jistě stojí za návštěvu. Nejvyšší horou parku je Vaganski vrh (1758m), na jehož zdolání budete potřebovat celý den. Prohlídka národního parku, zejména jeho odlehlejších částí, je poměrně náročná, protože cesta napříč parkem vyžaduje na krátkém úseku překonání výškového rozdílu 1600 metrů!

ZADAR
Důležitý přístav a průmyslové město Zadar (70 000 obyvatel) je kulturním a hospodářským střediskem severní Dalmácie a v minulosti dokonce býval i hlavním městem dalmatským městem. Při jeho zrodu stál ilyrský kmen Liburnů, který osídlil celou severní Dalmácii a v místech dnešního Zadaru založil osadu Jadera. Později sem přišli Římané, kteří si Liburny podrobili a položili základy k městu, jehož základní rysy ještě dnes jen těžko zapřou svůj římský původ. Uvnitř městských hradeb postupně vyrostly kapitol, forum, divadlo a lázně, dokonce tu byla zavedena i kanalizace. Z doby panování císaře Trajána pochází 35 km dlouhý akvadukt, vedoucí až k Vranskému jezeru, jižně od Zadaru. V době stěhování národů se Zadaru podařilo, jako jedinému městu v této oblasti, odolat náporu Avarů. Oficiálně sice spadal pod pravomoc byzantské říše, ale to platilo jen na papíře. Od 11. století se o vládu nad městem přetahovali různí vládci, včetně chorvatských panovníků a Benátek. Zvláště silně se Zadar stavěl proti Benátkám, pro které se tak stal skutečným trnem v oku. Na počátku 13. století dokonce dóžecí republika požádala křížové rytíře, aby se za převoz převoz benátskými loděmi odvděčili tím, ze Zadar zničí. Tak se také stalo a v roce 1202 vstoupil dóže Dandolo v čele francouských křižáků do města. Po půldruhém století, v roce 1358, však toto město zase přešlo do uherských rukou. Benátský sen o opětovném ovládnutí Zadaru se znovu naplnil až v roce 1409, kdy uherský král Ladislav město i s přilehlým pobřežím prodal dóžecí republice za 100 000 dukátů. Město Zadar se stalo sídlem místodržitele pro oblast Dalmácie a Albánie. Ze zdejšího vzkvétajícího zemědělství a rozvoje řemesel profitovaly především Benátky, které si zde vyhradily veškerá obchodní práva. Všechno zde vyrobené zboží se muselo dodávat do Benátek, zatímco na všechny cizí dovozy bylo uvaleno dvojnásobné clo. Místním obyvatelům bylo zakázáno skladovat zásoby potravin déle než 4 dny. Benátčané vybudovali ze Zadaru nejmohutnější pevnost na východním Jadranu, která se měla stát hrází proti neustálým tureckým výpadům. V roce 1797 připadl Zadar Rakušanům a v období mezi oběma světovými válkami byl součástí Itálie. Opustilo jej více než 8000 obyvatel, které nahradily tisíce nových obyvatel - Italů. Za 2. světové války byl Zadar silně poškozen nálety. K opětovné výstavbě města, včetně obnovy většiny kulturně historických památek došlo až za Tita.

PLITVICKÁ JEZERA (tel. 023-751000, fax: 023-751001)
Plitvická jezera byla zařazena do seznamu přírodního dědictví UNESCO. Soustava 16 modrozelených krasových jezer, stupňovitě nad sebou seřazených v délce 7km, leží v nadmořské výšce 503 až 639 metrů. Jezera jsou navzájem propojena 92 vodopády, spadajícími z výše 3 až 76 metrů. Kolem se rozkládají bukovými, jedlovými, smrkovými a javorovými lesy porostlé svahy horských masívů Malé Kapely a Plješivce. Celý národní park má rozlohu 20 000 ha, z toho asi 200 ha připadá na jezera a 14 000 ha na okolní lesy. Fauna tu nachází výborné životní podmínky, a tak se tu vedle bezpočtu ptačích druhů (mj. i supů) a drobné zvěře dobře daří i vysoké zvěři, medvědům, divokým prasatům, vlkům a divokým kočkám. Rovněž ve zdejších vodách žije mnoho různých živočichů, kterým už jinde hrozí vyhubení (např. vydry). Státní silnice vede přímo kolem obou vchodů do národního parku. Značení je dobré. Doporučuje se zaparkovat u severního vchodu a tady prohlídku, abychom prošli parkem podél jezer směrem k jihu.